Sdílíte naši vášeň a stejně jako my chcete rozšířit své znalosti o kovových výrobcích? Zveme vás k přečtení zajímavých faktů.

Božské kovy

Zajímavosti ze světa kovů:

75 % známých chemických prvků jsou kovy. V přírodě se titan nevyskytuje ve své čisté formě, pouze v rudách jiných prvků, z nichž nejznámější jsou rutil, ilmenit nebo titanit. Jediným kovem, který je při pokojové teplotě kapalný, je rtuť. Existují ale i jiné kovy, které mají podobnou teplotu tání. Například gallium (Ga) lze roztavit v rukou. Wolfram byl kdysi pohrdavým názvem minerálu nacházejícího se v cínových rudách, protože způsoboval potíže při tavení cínu. Pochází ze slov „wolf rahm“ neboli vlčí pěna. Další název pro tento kov je tungsten – odvozený ze švédského jazyka ze slov „tung“ (těžký) a „sten“ (kámen). Čistoty titanu na úrovni 99,9 % bylo dosaženo teprve 120 let po jeho objevu. Nikl je hlavní složkou slitiny zvané mumetal (nikl + železo s přísadami mědi a molybdenu), která se díky své velmi vysoké relativní magnetické permeabilitě používá především pro stínění magnetických polí. Pouze 5 % světové produkce titanu se používá na výrobu slitin a kovových prvků – zbytek se používá na výrobu bílého pigmentu, tzv. titanové běloby, neboli oxidu titaničitého. Americká 5ti centová mince, známá jako „nikl“, je vyrobena ze slitiny mědi (75 %) a niklu (25 %), zatímco kanadský „nikl“ je vyroben z oceli. Vzhledem k rychle se měnícím cenám kovů existuje mnoho „penny investorů“, kteří sbírají mince, jejichž hodnota slitiny převyšuje jejich nominální hodnotu. Za zmínku stojí, že kvůli rostoucím cenám stříbra se v 60. letech 20. století Americká státní mincovna rozhodla ztenčit slitinu použitou k výrobě 10ti centových mincí. Výsledek? Po více než 40 letech má dnes každá z těchto „starých“ 10ti centových mincí hodnotu přes 3 dolary. Titanový pigment má řadu aplikací a používá se mimo jiné v zubní pastě, krémech na opalování a při výrobě papíru nebo plastů. Dodává produktům výrazně bílou barvu. Titan se používá v klenotnictví – pro zlepšení mechanických vlastností slitin zlata. Čisté zlato je velmi měkké, proto se k němu ke zvýšení odolnosti přidávají jiné kovy. Například 1 % titanu je dost na to, aby se významně zlepšily vlastnosti zlata bez změny karátu. Při explozi supernovy SN2007bi (souhvězdí Panny) pozorované v roce 2007 byl syntetizován nikl, jehož hmotnost je třikrát větší než hmotnost našeho Slunce. Wolfram je nejtěžší prvek podílející se na biochemických reakcích – některé bakterie využívají tento prvek v enzymech, které redukují karboxylové kyseliny na aldehydy. V živočišných organismech wolfram snižuje metabolismus mědi a molybdenu, a proto je považován za mírně toxický. Nádrže z titanu se používají při likvidaci jaderného odpadu – díky své korozní odolnosti mohou tyto nádrže vydržet až 100 000 let. Název tantalu je odvozen od mytologického Tantala, který byl otcem Niobé. Díky velmi podobným vlastnostem tantalu a niobu, které jsou si navzájem tak podobné, že chcete říci, „jaký otec, taková dcera“, se toto jméno zdá být velmi přesné. Tím však odkazy na mytologické legendy nekončí. Podle příběhu Tantalos spáchal trestný čin, za který byl uvržen do hlubin podsvětí, kde bude stát ve vodě a nad ním se budou sklánět větve stromu s ovocem. Když se ale bude chtít napít, voda ustoupí a větve s ovocem se nadzvednou, aby na ně nedosáhl. Jeho jmenovec ve světě chemických prvků se chová podobně, protože, jak poznamenal švédský chemik a objevitel tantalu Anders Gustaf Ekeberg – je po ponoření do kyseliny charakterizován neschopností její absorbovat a saturovat. Molybden je jedním ze stopových prvků, které jsou nezbytné pro správné fungování lidského těla. Mimo jiné je to jeden z prvků nezbytných pro tvorbu enzymů odpovědných za metabolismus sacharidů a tuků. Zajišťuje flexibilitu tepen a předchází kardiovaskulárním chorobám.

Další články

Koroze

Koroze

Co je to za neviditelné monstrum, které se nebojí ani těch nejtvrdších materiálů? V případě kovů to lze definovat jako elektrochemický proces probíhající mezi povrchem a prostředím, spojený s přírodním jevem změny, během níž kov nabývá chemicky stabilnější formy.

číst více